Přezkušování
p.Valena
J. Kalous
Judr.Urban
Zápis
Zpráva
Usnesení
Vážení přátelé.

Dovolte mi, abych troškou do mlýna, pokud jde o diskuzi k vyhl. č. 50/78Sb, přispěl i já. V "oboru" jako školící nebo jako člen zkušební komise, pracuji již od r. 1970, a od roku 1990 i jako organizátor. Jsou to tisíce proškolených a přezkoušených.

Dovolte vzpomenout vyhl. 95/61Sb. Jedna zkouška "ucelená", pak jen t.zv. "dílčí" co dva roky, ale už spíše jen pohovor. Na patřičnou úroveň se vše dostalo až se vznikem ČÚBP a IBP, ti chodívali ke zkouškám jako přísedící. Mohu zodpovědně říct, že to znamenalo skok ve znalostech elektrikářů a následně podstatný růst úrovně odborných firem, zejména v terciální sféře /ve velkých podnicích byla úroveň již tehdy velmi dobrá/. Znal jsem mnoho "parťáků", jejichž znalosti byly na úrovni
dobrých revizních techniků.

Vyhl. 50/78Sb zavedla platnost zkoušky jen na dobu tří let. Po roce 90 se změnila "doba". Zatím co dříve se školívalo celý týden, najednou není tolik času, zaměstnavatelům utíkají peníze, a školící organizace chtějí vydělat totéž za kratší dobu. A tak se postupně zkoušky stávají stále více formalitou. Vžily se názory: "dělá jen 5 /tak žádná věda/, dělá jen 6 či 7, ale už po několikáte /tak už to zná/, a 8, pánové ruku na srdce, kdy jste ji kdo dělali poctivě, nedávno jste skoro všichni dělali 9 a byli jste opravdu zkoušení? A kdo by to za ty peníze neudělal? A 50 musí všichni udělat kvůli práci, kvůli zaměstnavateli. Za sebe prohlašuji, že přezkušování mladých adeptů beru na sebe, ne abych jim dal zabrat, ale abych jim ukázal, že ty základní znalosti jsou důležité, že je neznají a že pro své dobro se musí stále učit a o nové věci se zajímat. Ale podnikatel, který má šílené starosti se zháněním zakázek, zpracováváním nabídek, starosti o zaměstnance atd. atd. a má svého, nebo smluvního revizního technika? a co s rev. technikem, který musí vše konat ve vlastním zájmu? atd. Jsem přesvědčen, že sebelepší školící a zkušební moduly nemohou v rozumném časovém rozsahu postihnout celou škálu činnosti elektrotechniků. V současné době na každé osvědčení uvádím "může být pověřen činnosti .... v souladu s ČSN EN 50110-1 čl. 4.2". T.z. zaměstnavatel musí znát schopnosti pracovníka, ten je za vše odpovědný a nemůže mu pomoci žádné odvolávání na to, že pracovník měl padesátku.
Na základě těchto svých zkušeností doporučuji, aby byla prováděna jen jedna základní zkouška /začínající elektrotechnik - tovaryš/ v rozsahu základních bezpečnostních předpisů a základních norem souvisejících s bezpečností. Ale zkouška přísná, která by znamenala jakýsi vstup "do praxe". A tato základní" bezpečnostní" zkouška by měla být jednotná pro všechny elektro profese.

Samozřejmě, že zkušební komise pro tento základní rozsah by měla mít akreditaci. Poznámka: v současné době se podle mého názoru nesprávně uděluji §5 již na učilišti nebo ve škole - vždyť termín zkoušky určuje zaměstnavatel po zapracování na pracovišti! Všechny další stupně a druhy
školení a zkoušek /školení "řízení pracovníků", "stavební zákon a související"," opravy a údržba složitých technologických zařízení", "činnost na vn, vvn ."" činnost v prostorách s neb. výbuchu" atd./ by měly zaměstnavatelům a provozovatelům nabízet "různé organizace" s ověřenou odborností, ale ne všeobecné školící středisko s monopolem. Na př. Rozvodné en. závody
školí a prakticky zacvičují pro práci na vn i pod napětím, plynárny určitě zajišťují školení pro své smluvní montéry /tak proč mají dělat 50 jinde/ atd. Nejsem prostě pro to, aby školení a zkoušky prováděla jen všeobecná školící střediska, kterým byla tato výsada udělena, přičemž hlavním ukazatelem odborné úrovně bude cena.

A ještě poznámka: důkladná zkouška /tovaryšská/ by měla být jen jedna, ale zaměstnavateli nesmí žádný předpis bránit v tom, aby svého prcovníka kdykoli znovu přezkoušel nebo k přezkoušení poslal. Jsem si vědom. že toto je jen úvaha a že připravit novou vyhlášku bude zřejmě vyžadovat mnoho práce.

 

Ve Frýdku-Místku 1,4,2006. Kalus Josef, RT.

 

 
   
  webmaster: misak11