Přezkušování
p.Valena
J. Kalous
Judr.Urban
Zápis
Zpráva
Usnesení
Vážení elektrikáři

Zbraslav 27.3.2006

přečetl jsem dění okolo nové způsobilosti a mám z toho tři dojmy, všechny dosti nepříznivé.
Místo vypracování nového a solidního předpisu s minimální provázaností na úřednické akty oživujeme byrokratickou mrtvolu opětně s místy dozorujících referentů.
Neřešíme specifikace elektrotechniky, od kterých je možno odvíjet požadavky na odbornost bez vymýšlení již stanovených rizik, ohrožení – dříve bezpečnosti práce. Je zde nebezpečí střetů zákonů.
Místo celoživotního praktického vzdělávání ve vazbě na měnící se předpisy a normy budujeme v tajnosti paměťové testy vyžadující biflování, které jde nad rámec schopností a možností řemeslníka. My potřebujeme naučit pracovníka orientaci v normách, místních předpisech, údajích výrobců, aby věděl, kde hledat, jak, případně na koho se obrátit. Ohmův zákon je pochopitelně třeba znát, ale kolik odstavců má článek z té a té normy asi nikoho elektrikářem neudělá.

Mám několik návrhů, protože nechci jen kritizovat. Pokusím se je seřadit podle zadaných otázek.

1) Které činnosti na el. zařízení by měly být regulovány?
2) Jak jsou (respektive jak by měli být) připravení absolventi učilišť škol na získání § 5 osoba znalá?
3) Obsah zkoušky na jednotlivé kvalifikační stupně a kdo má zkoušet?
4) Jak zkoušet (písemně, ústně pohovorem...)?

Ad 1) Zde bude základem definice vyhrazeného technického zařízení z jednoho zákona – zákon o technickém dozoru, - pohled na rizika z druhého zákona – zákoníku práce, a v neposlední řadě výrobky představující zvýšenou míru ohrožení chráněného zájmu – zákon č. 22/1997 Sb.
Obecně můžeme stanovit, že jde o práce na elektrickém zařízení, u kterých existuje elektrické riziko (viz ČSN EN 50110-1 ed. 2). Dlouho jsem slyšel, že elektrikáři nemohou rozhodnout, jak postupovat, pracovat atd. Teď tu možnost je a to prostřednictvím odpovědné osoby a vedoucího práce. Spojovat práci elektrotechnika s bagristou, zedníkem nebo něčím jiným je cesta do pekel.
Regulovány by měly být všechny činnosti, které představují ohrožení a riziko.

Ad 2) U vzdělávacího procesu jsme na půdě školství a jeho orgánů. Základ bude ve výuce, její úrovni, vazbě na současnost, možnosti učitelů navázat na praxi a provádět výuku na skutečných elektrických zařízeních a výrobcích. Je hezké znát spád v elektrárně Dlouhé Stráně, ale bude absolvent stavět druhé takové vodní dílo?
V prvé řadě by měla výuka směřovat k upozornění na rizika a nebezpečí i ta skrytá. Seznámit absolventy s postupy bezpečné práce, používáním správného nářadí, pracovních postupů a sebekontrolou vykonané práce. K tomu patří umět číst výkresy, dokumentaci, znát základní poučky a vědět, kde najdu další, to co neznám. Není rozumné dělat z hlavy knihovnu, když dnešní technika umožňuje obrovské přenosy dat všeho druhu.
Z mála poznatků o školství ten podstatný – aby budoucí absolvent měl vůbec zájem pracovat jako elektrikář – k čemu potřebuji nějaký § 5, mám školu.

Ad 3) Předpokladem kvalifikačních stupňů pro život a praxi je rozdělit všeobjímající elektrotechniku na jednotlivé sekce (moduly, kapitoly, sektory či jak je libo). Samotné dělení by určitě vystačilo s obdobou § 5 (srovnatelné s bývalým tovaryšem sbírajícím technické poznatky) § 6 – samostatný elektrotechnik a jeden další paragraf pro řemeslo, údržbu apod. na úrovni mistra. Nezdá se mi účelné kouskovat vedoucí pozici na § 7 a 8, ke všemu pro celou elektrotechniku. V zahraničí si mistra často jmenuje zaměstnavatel, cech nebo společenstvo (příslušný § o společenstvu jsme pružně zrušili).
Revizní technik, projektant a pracovníci ve zvláštním postavení, jak jsou uvedeni nyní, budou asi zachováni i pro budoucí časy pro značné specifikum jejich práce.K vlastní zkoušce by měla komise mít alespoň dvě osoby s odborností ve vztahu k uchazeči (stejná nebo vyšší kvalifikace) + revizní technik. Pro složení komise je vše v zákoníku práce – zaměstnavatel má odborně způsobilou osobu, je sám způsobilý, nebo si objedná osobu způsobilou (§ 132 b – ZP). Nic nebrání činnosti svazů, cechů a vzdělávacích agentur včetně škol, ale je nežádoucí monopol.

AD 4) Ověřování znalostí je možno konat testem, pohovorem, ústní zkouškou, praktickou činností a kombinací uvedených postupů. V testu otázky postavené logicky s jednou správnou odpovědí a otázky dostupné uchazeči. Nezakazovat použití pomůcek.
Rozsah zkoušky na revizního technika a projektanta je určen pověřenou institucí na jejich vzdělávání a zkoušení. Minimální vzdělání středoškolské s maturitou nebo VŠ v oboru. I když proč by nemohl revizního technika hromosvodů vykonávat pracovník bez maturity.
Dosažená kvalifikace platí bez časového omezení, s podmínkou udržování systémem celoživotního vzdělávání nebo mimo případy, kdy pracovník dlouhodobě přerušil výkon praxe nebo byla pracovníkovi prokázána hrubá nedbalost z hlediska odbornosti.

K průkaz odborné způsobilosti:
Vydává učiliště, škola, vzdělávací nebo rekvalifikacemi pověřená instituce.
(1) Průkaz zvláštní odborné způsobilosti (§ 10 odst. 2) obsahuje:
a) jméno a příjmení, datum narození,
b) dosažené odborné vzdělání
c) dosažený stupeň kvalifikace
d) datum vydání,
e) evidenční číslo,
f) podpis vydavatele tj. zástupce školy nebo rekvalifikačního kurzu,
g) záznamy o udržování odbornosti – průběžném vzdělávání.

Možná, že by se našlo ještě několik dalších řešení a možností doplnění. Základem je rozdělení elektrotechniky, jak kdysi navrhoval příkladně ing. Kříž. Na obrazovce je stejné vn jako v elektrárně, ale elektrikář ví, že je to zcela jiné vn. Zůstává otázka práce u chladících zařízení, výtahů, prádelnických strojů, psacích a šicích strojů a další, které čekají na řešení.


S pozdravem a přáním úspěšného konce předpisu Urban.

 
   
  webmaster: misak11